· Začíná to na poli. Naše plýtvání začíná už na polích a v sadech, aniž bychom o tom věděli. Supermarkety totiž mají přesně určené, jak má takové jablko, mrkev nebo kedluben vypadat. Kousky, které tyto normy nesplňují, řetězce prostě nekoupí. Jablko má na sobě flíček nebo není dost červené? Tak to nechceme. Mrkev je moc zahnutá? Naši zákazníci chtějí rovné mrkve. Kedluben je moc velký nebo naopak malý? To nikdo nekoupí. Něco zemědělci zaorají, něco prodají na krmivo, ale většinu úrody, někdy až tuny, musí vyhodit.
· Nakupujeme bez rozmyslu. Přiznejte se, kdo z vás chodí nakupovat se seznamem? Vaše babička? Nebo ani ona už ne? Při nákupu v obchodě většina z nás bere to, na co má zrovna chuť, a nepřemýšlíme nad tím, co už doma máme. V ledničce se nám pak kupí jídlo, které nikdo nechce. A co s takovým jídlem, když mu projde datum spotřeby? No přece vyhodit. Navíc si pleteme pojmy. Zatímco „spotřebujte do“ znamená, že po daném datu už není potravina bezpečná k jídlu, tak „minimální trvanlivost“ značí pouze to, do kdy prodejce garantuje senzorické vlastnosti výrobku, tedy že chipsy budou křupat nebo že bonbony budou mít svou typickou barvu. Nicméně, potravina den po datu minimální trvanlivosti je stále bezpečně k jídlu.
Neumíme skladovat. Spousta potravin se vyhodí i proto, že je neumíme správně uskladnit. Že není dobrý nápad nechávat chleba v igelitovém sáčku, to ví asi každý, stejně tak jako to, že banány nepatří do lednice. Co ale taková rajčata? Věděli jste, že ani ona nepatří do ledničky? Stejně tak do lednice nepatří ani brambory, citrony nebo melouny. Nebo že skládat vajíčka do onoho držáku na vajíčka je nesmysl, protože dveře jsou nejteplejší část lednice? A pokud vidíte, že se například blíží datum spotřeby chleba nebo jiného pečiva, popřípadě zeleniny, můžete je bezpečně zamrazit na později. I malá změna může prodloužit trvanlivost jídla a ušetřit vaši peněženku.